Témata festivalu

2015

Lidství

Začátkem letošního května jsme si připomenuli 70 let od ukončení II. světové války. Doby nesmírně kruté a zároveň nadějné odvážným bojem proti nepříteli, doby, kdy lidský život, majetek i čest byly stejně pomíjivé, jako pouštní květiny. Konec války přinesl své dramatické příběhy hrdinství, pomsty, strachu či zbabělosti do Československa, i k nám, do podhůří Krkonoš.

Lidé na sklonku války zde byli svědkem útlaku i zabíjení ze strany německých okupantů, po osvobození naopak vyvření dlouhotrvající skrývané zloby a nenávisti, která vedla k vraždám, svévolnému ničení a zabírání majetku a k divokému odsunu německých obyvatel. V této době, kdy lidská spodina měla hlavní slovo a plíživě nastupoval komunismus, však můžeme najít i hrdiny hodné následování. Lidé jako Přemysl Pitter - český Nicolas Winton, tu tiše, tu veřejně ukazovali, jak moc dobra dokáže poskytnout a zprostředkovat druhým jeden jediný člověk.

Lidství ve všech jeho podobách je tématem letošního ročníku festivalu. Můžeme obdivovat, co všechno je a co dokáže člověk, přes svoji nepoučitelnost a všechnu hrůzu a bolest, kterou dokáže způsobit.

 

2013

Setkat se s pravdou

Každý z nás ji podvědomě hledá, chce ji slyšet od druhých lidí, poznat ji v příbězích a zkušenostech jiných. Každý z nás s ní bojuje, touží po svém lepším obrazu, jasně ví, kdy druhým přikrášluje skutečnost. Nemůžeme se konfrontaci s ní vyhnout, a přesto...  Jsme jako před zrcadlem, chceme poznat PRAVDU, setkat se s ní.

 

2012

K břehům naděje

Kde hledat naději v dnešní společnosti? Média nás každodenně masírují zprávami o nejrůznějších pokusech urvat to, co ještě nebylo rozkradeno. Zdá se, že všechno je měřeno silou peněz, mírou prestiže a úspěchu, grafy, žebříčky, tabulkami. Ti, jenž by snad měli být mravními autoritami, jsou v ústraní a opakovaně selhávají. Lidé se bojí o místa a potichu snáší hulvátství a nespravedlnosti.

Přesto se každé ráno probouzíme s touhou nevzdat to, něčeho dosáhnout. Plujeme společně ke břehům naděje...

 

2009

Mým úkolem je rozpoznat na zemi prázdnotu - ve mně i kolem mne - a vyplnit ji.
Rabbi Menahem

Bojíme se zklidnění a ticha, protože máme strach z prázdnoty. Když vyrazíme na dovolenou, bereme si s sebou CD nebo MP3 přehrávač, abychom "zabili nudu" a vyhnuli se klidu kolem. Jsme plni hluku světa, nosíme s sebou zvuky města, hudby, lidských hlasů. Chceme to mít vše stále při sobě, co kdyby přišla chvíle ticha a my se museli zabývat sami s sebou. Neumíme čekat, nemáme cit pro vhodnou chvíli, pro proporce.
K lidskému životu patří hlas, radost, dobrá hudba. Proto pořádáme festival. Patří k němu také klid a ticho, čas pro nás. Dobrá hudba a ticho jsou si vzájemně oporou. A tak k času zastavení a ticha rádi naším festivalem napomůžeme. Přijďte, běží nám čas...

 

2008

Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby, jimi boříme lidské výmysly.
2. Kor 10.4

 

2007

Jaká je tvoje víra za zdí kostela?